IV. Ve starém sále ověnčeném zbrojí,

Jaroslav Vrchlický

IV.
Ve starém sále ověnčeném zbrojí,
Ve starém sále ověnčeném zbrojí,
pod velkým krbem, jehož každou stranu vějířem stíní Číňan z porcelánu, jsem viděl dámu v staromodním kroji.
Zde pudrovanou hlavu v dlani svojí ve zlatých trepkách od večera k ránu sní v svadlých resed vůni na divanu pod orlojem, kde šer a světlo v boji. Ó Chloë či snad Phyllis, nevím věru, proč zbyla jste v těch síní pološeru, jak dávných časů upomínka chudá!? 31 V dlaň zívající ústa ona skrývá: „Vy mýlíte se, pane, od jakživa, v těch síních vládnu, moje jmeno – Nuda.“