II. Snů těžkých plna je ta alej tmavá,

Jaroslav Vrchlický

II.
Snů těžkých plna je ta alej tmavá,
Snů těžkých plna je ta alej tmavá,
myrt v záhonech a planý balšám v mlází, chmel s révou, který přes cesty se plazí, i růží keř, jenž zvolna opadává.
Jak ve dřímotě zachvěla se tráva! to pavouk, smutný eremit, snad vchází v kout za fontanem, kde etrurské vázy svých krajek třísní zvolna obetkává. Zas navrátil se. Hle, jak pavučiny, své stříbrné sny, věší mezi stébly, jež v dlouhém snění hýbají se zvolna. Snad stromů sny jsou dlouhé jejich stíny, jenž místo vln se řinou v prázdnou škebli, jak v choré srdce upomínka bolná!