IX. POVĚSŤ NÁMOŘNÍKŮ.

Jaroslav Vrchlický

IX.
POVĚSŤ NÁMOŘNÍKŮ.

Báj praví: kdo se v moři utopili, své vdovy, které po nich hynou v pláči, vždy navštěvují, když se půlnoc mračí a nad vlnami chladný víchr kvílí. U lože stane tlum jich zasmušilý, vlas s vousem jejich kalná pěna smáčí a z očních děr se mořská řasa stáčí, tak nad ložem své lásky stojí chvíli. Ó dítě! rovněž ve podzimku žití fantomy našich vášní, lásky, touhy v bezesných nocích před námi se zvednou. Rci, odkud jdou, kam spějí, co ten dlouhý jich pohled chce? – tu musíš pochopiti to velké štěstí milovat jen jednou!