VI. Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku

Jaroslav Vrchlický

VI.
Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku
Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku
a druhou na srdci, jež lásky mukou se ozývalo hudbou sladkozvukou, mně kyne bledý stín po zlatém písku.
32 Jest před bouří. Pták ztichnul ve křovisku, leč jemu za to hustou pod parukou myšlenky divné mocně křídly tlukou o polibcích, o bílé ručky stisku. Ó markýzi! jak směšným teď jste světu! Mně líto vás, neb stejné lásky klamy tou alejí mne vodí v strastí hnětu. Leč jaký vskutku rozdíl mezi námi? Vám kadeře zlý víchr zcuchá v letu, mně kapky deště zhasí cigaretu.