III. Když na krajinu padá soumrak líný

Jaroslav Vrchlický

III.
Když na krajinu padá soumrak líný
Když na krajinu padá soumrak líný
a mušky v slunci tančí v plachém reji, tu děti často ze vsi přicházejí ku mřížím parku – to svět pro ně jiný!
30 Tu zvědavě se kloní nad pešiny, na starých sochách dětským okem tkvějí, tu na fontanech a tam na aleji, a stojí tu a hledí v noční stíny. A nemohou se odsud odtrhnouti, pol zvědavost, pol strach je láká v sítě, ve stínech nocí vidí kouzlo všady. – – Ó poesie! umdlen dlouhou poutí u brány tvojí čekám, choré dítě, ty neotvíráš... a přec večer tady!