SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Sníh na horách zbyl jako zašlých trudů vzpomínka v duši; v údolí však tráva a na větvi pták dí, že šťastným budu, že v srdci mém též zima dokonává. Jak dítě ze sna ještě naposledy se probudila moje bolest stará – Ó slunce! jen tvůj jeden paprsk bledý! Ó štěstí! lásko! jeden večer jara! 123