S BOHEM OCEANU!

Jaroslav Vrchlický

S BOHEM OCEANU!
Když poprv jsem ti pozdrav zajásal, tys divou bouří břehy otřásal, a nebi, které hřmělo nad tebou, jsi vzdoroval svých hněvů velebou, a ztajiv se v plášť mlhy nesměrný jsi volal na mne: „Jak jsem nádherný!“ Teď opouštím tě. Zrak můj prochází se naposled tvou plání bez hrází, ty v úsměvu dnes mluvíš s nebesy, zář slunce na tvých vlnách hraje si, ty v růžích jeho tiše, tiše sníš....sníš... Proč usmíváš se? – Ó ty jistě víš, že kdybych šel v kraj světa daleký, má duše vězněm tvým je na věky.