II. Systemy a utopie,

Jaroslav Vrchlický

II.
Systemy a utopie,
Systemy a utopie,
problemy a zákonníky, tyto skřipce lidských duchů, do moře jsem hodil všecky.
Lepšího jim není hrobu, ať tam dřímou až v den soudný! Pouze zlaté hvězdy bájí vtkal jsem v blankyt svého nebe. Na vlnách mé poesie pluje pouze labuť Mythu, a mystická její píseň zní až v šero dávných věků. 125 Zní jak harfy ze dna moře při měsíci, zvolna, tiše; zní jak bouře vodopádu, jásající threnodie! V ní zas žije Olymp celý, veliký Pan v ní se tají, Dryady a Oready i Satyrů chlipná chasa. A nad všemi úbělová, narozena z pěny moře, trůní ve své nahé kráse Venus Anadyomene.