V POLEDNE.

V POLEDNE.
Nad bassinem se v slunci vážky honí a cypřiš kreslí stíny po zemi, a tmavé růže v ulici se kloní a dívají se na mne mřížemi. Na vodě labuť jako v těžkém spaní se kolébá a táhne ku hrázi, a kývá hlavou, čeká na svou paní, jež v chvíli tu sem denně přichází. Dnes ale nejde; dům jak po vymření, i mezi schody tráva vyrůstá – sám u zavřených dveří stojím v snění a svadlou růži tisknu na ústa. A zavru oči – jasmín snětí kývá a srdce mé si vzdechem zastůně, jak před lety, Chopina píseň snivá když z těchto oken zněla při luně. 115 Dnes ale nezní – pouze v zlatém písku jak stopa nožky když se zachytí, a vodomet v tak líném padá trysku, a labuť zpátky pluje do sítí. A já se ptám, zda zmizela’s mi v skutku, a divá bolest svírá srdce mi – Ty tmavé růže jsou tak plny smutku a dívají se na mne mřížemi.....mřížemi... 116