Zpěvačce, která zpívala píseň neapolských plavců.

Jaroslav Vrchlický

Zpěvačce, která zpívala píseň neapolských plavců. Santa Lucia!
Buď žehnána! Po dlouhém čase tys v pravém, svatém nadšení k mým retům přiklonila zase číš nebeského umění! Nejdříve tiše na kraj retů zpěv z duše tvojí zabloudil, až náhle vzrost a v divém letu se mocně víchrem rozproudil! Ó kterak v melodii hlasné se třtinou chvěl tvůj štíhlý vzrůst, jak tóny, kapky rosy jasné, se řinuly přes poupě úst, a ruce tvé na ňader vlny jak padly bouř jich tišíce – tak nad ocean hněvuplný se rozkládá svit měsíce! Na sestru píseň smích tvůj čekal ve důlku tváře zbloudilý, tu ztratil se, tu po rtech těkal, tu v očích mih se na chvíli. 85 Tvé tělo bylo vasa řecká, z níž v krásy vábném úsměvu ve písni sladká vůně všecka se proudila mi v úlevu. Jak zněla tvoje píseň bolná tu jako perly přes mramor, tu vzdechem umírala zvolna, jak alpské rohy v klínu hor! Já Vesuv viděl, záliv celý, jak hořel nachem opálu, nad ním tvé písně tóny zněly a hasly v dálce pomalu! Já viděl plavce nahých šijí se klonit přes kraj paluby, – ne Madonnou, tvou melodií jsou uchráněni záhuby! Ó zpívej dál! ač bez přístavu se loď má kloní v noční šer, přec ruce spínám, skláním hlavu, a světím lásky svatvečer! 86