VI. Života svátek.

Eliška Krásnohorská

VI. Života svátek.
V mateří doušce pod zlatým polem usedli spolu dívka i hoch; večerní vůni rozlévá kolem kvetoucí lípa, zrající hloh. Z daleka dozněl zvonek již veský, za hvězdou hvězda vznímá svou zář, v šeru se prázdné ztrácejí stezky, vše od tajemství odvrací tvář. V samotě ladné sladce a němě dlí okem v oku milenci tam v zapomínání na tísně zemězemě, na zítřka trudy, nadějí klam. 90 Ticho! Nechť prodlí v ráji si oba, všedního zítřka nedbá jich sen; života svátkem lásky jest doba, srdce když slaví boží svůj den.