Píseň Vltavina.

Eliška Krásnohorská

Píseň Vltavina. (1876.)
Hvězdná noc! Kol skály šumné reje, vzdechy, ticho, toužné vanutí; Vltava tam Vyšehradu pěje dávnou, sirou píseň labutí! Rozumíš, co jako zvony hučí z ozvěn skalních svatohrůznou zvěsť? Neslyšíš, jak nadpozemsky zvučí v rozehraném proudu zlato hvězd? Vlny kol se oživily duší, v nich i nad nimi hvězd na tisíc, těch to hvězd, jež plály nad Libuší, prorockou jí zjasňujíce líc! Těch to hvězd, jež k duši její vzňaté promluvily svými plameny, velkosti a slávy věštby svaté vyzářivše v národ nadšený! [124] Mluvte zas, ó hvězdy! CiČi jste němy pro velebný, starý Vyšehrad? Zapřely jste také této zemi lepou mluvu Libušiných rad? Vltavo, ty zapěj Vyšehradu, ať se zjaří vetchý mutný spáč, zajásej mu v zlatém písně ladu – neb i tobě zpěv se mění v pláč? Zazvučte, ó rtové matky země, hlahol, Vltavo, nechť hymnu muk! Netrp jen, ó nezmírej tak němě, – zahřmi stesk, – jen živý rodný zvuk! 125