Na české stráži.

Na české stráži. (1884.)
Byl čas, kdy za své vlasti hranicemi vlál český prapor do červánků ranních, a k moři půlnočnímu z českých zemí blesk planul, nesen na husitských zbraních. I hřměla v úhly světa slavným zvukem kdys jména Břetislavů, Otakarů, a Slávy orel, vtělen Svatoplukem, rval cizí léčky silou vzdorných spárů. Nač vzpomínati na uhaslé vzněty, na bujný rozlet minulosti jaré, tak mocný, ještě losem nezakletý, na mladosť volnou této země staré? Vždyť vyprahla jí dávno síly zřídla a řetěz truchlodějů sevřel ducha! Již orel nepne podťatého křídla, ni skleslý prapor letmo nezabuchá. [149] Již ocelovou, pádně zbrojnou paží, nás cizota kol těsně uzamyká, ba přes ty hory, jež jsou naší stráží, nám svými hroty přímo k srdci vniká. Však ne! Až k horám, jež nám obmykají vlasť korunou i poutem, zde jsme doma, svět náš to! Sví jsme v královském tom kraji a hlásáme to nadšenýma rtoma. Až po ty břehy, za nimiž se valí sem na nás výboj cizí po staletí, chce velkým zůstat ten náš národ malý a nedobytným v srdci vlastních dětí. Nechť súžen, tísní útočníků tlačen, on ani o píď strachem neustoupí, byť hrozil vrahů proud jak příval z mračen, že jemu půdu pod kročeji zloupí. Ne, ani tolik urvati si nedá své půdy drahé, zrnečku co stačí ni tolik, co jí v zobáčku svém zvedá host okřídlený, stavě domov ptačí. 150 Ne, ani jedno srdce ze zástupů, ni jedno z milionů nepoddá se, lesť žádná nezloudí ho v oběť lupu, jen vzněťme ohně k statisíců spáse! Jen vzněťme nadšenosti ohně strážné, ó chraňme českosť v každém dítka dechu! V tom slovo mužné, slovo svatě vážné si dejme, na to přísahej Čech Čechu! Vlasť malá jest! Jsme všichni v krajním šiku, jak jeden předvoj, – všichni hraničáři, z nás každý Leonidem ve průsmyku, jenž utkává se s vrahem tváří k tváři. Čím hustší nepřátel však tma jest vůkol, tím vyšší žár ať v srdci nám se budí! Ó stůjme pevně! Vznešený to úkol, tak velkou svátosť chránit statnou hrudí! Tak velkou svátosť, nejdražší v tom světě: česť národa a slovo, české slovo! V boj! Do úpadu žeňme k této metě, ať Slávy orel křídla rozpne v novo. 151