V. V moři temna.

Eliška Krásnohorská

V. V moři temna.
Blíženko věčnosti, té přesvaté! Hvězd rodičko! jak vážna jsi a temna! Jak mohyla se kleneš černozemná, v níž leží světy spánkem objaté. Ty vlasti duchů! sotva pojaté máš souzvuky, jak ruka přetajemná – jak anděla to smrti ruka jemná by sáhla v žití struny napjaté. Dech jeho vlá, s tvým dechem splývá tiše, a jak tvá tma ty hvězdy kol a kol, tak objímá ves život smrti říše... I věřím přec, že svatý žití bol též hvězdou jest v tom velkém noci moři, kde smrť a věčnosť nestvořeny tvoří. 122