Věk písně.

Eliška Krásnohorská

Věk písně. (1876.)
Tak starý dubů kmet! Již kryje korunou vrásky, z níž stokrát list i květ již urval věků let; tak starý dubů kmet – a v něm tak mladinké hlásky, tak čarovné nápěvy lásky! Snem jeho mládí již; věk jeho temnou je bájí; kol žádné družky blíž, sám nese stáří tíž; snem jeho mládí již, a v jeho větvoví háji to zvučí jak v mladosti máji. Onť nedostižně stár; kdo sečte obrovy vrásky, jež vyryl blesků žár? [108] Ten lesa hosudar, onť nedostižně stár; jen v něm ty mladinké hlásky jsou dávnější o věčnosť lásky. 109