Pohanství.

Eliška Krásnohorská

Pohanství. (1882.)
Jak pohan věřil svatě, ó věřím, že jste milené mých drahých duše blažené, vy ptáčata, jež perutí tam v červánkovém zlatě se hroužíte a kroužíte až v nebes jasné klenutí. Jeť duše v písni vaší, a váš kdy nápěv jásavý mě s hůry modra pozdraví, jak z domova zní váš mi hlas, jenž to, co nad vše dražší mi v paměti vždy posvětí a v slunný váš mě vznáší jas. [110] Vy duše, bratří duše, vy pěvci hájů líbezní, když hlahol váš mi v srdce zní, ó poznávám v něm svatou zvěsť, a v přeradostné tuše hned víru mám, že vzlétnu k vám jak ptáče v jarní ratolesť. 111