Cestou.

Eliška Krásnohorská

Cestou. (1879.)
Dál! Pod kolesy tvrdá skála duní, – hle, z háje svitla chýžka na výsluní a kmitla, jako vlaštovice v letu, jak v máji lupen třešňového květu, jak zlatohlávek sedla v zeleň doubí, a zaskočila jako rybka v hloubi, jak pírko sněhu, které v slunci taje, jak bílý šátek, jenžto „sbohem“ vlaje, jak rosný pohled zřítelnice drahé, jenž vábí v úkryt, v spočinutí blahé; a kolem vane lesů řada dlouhá, šum, vůně, sladké umdlení – a touha! Tu v okřídlenou náruč poesie chce hlava klesnout, v srdci Lethe nyje... Dál! Pod kolesy bouří skála tvrdá jak rachot boje, jenž tím Lethe zhrdá. [135]