VĚNOVÁNÍ FR. BAUEROVI

Otokar Březina

VĚNOVÁNÍ FR. BAUEROVI
Čas prchá kvapnou svojí vlnou, že mládí přístavu nás unese ve moře dál, tak nebezpečí plnou, jež žitím zove se. Co srdce mladé nám v duši klade, to v života se zdrtí útese. A ideály, jež v mládí vzplály, života prosa otřese! – Však vzpomínky, jež mládí budí, oasou v něm jsou převnadnou, ty nevypudí z naší hrudi ten život mocí pražádnou. Vzpomínky družné květy jsou růžné, jež nikdy neschnou, nevadnou, jež něhou, vůní v srdci nám trůní svou krásou souladnou! – Vzpomínkám těm já pomník píši dle síly své jen přeskrovný, já uvádím Tě v snů mých říši a v její okres čarovný, v němž moje duše ve sladké tuše se leskne hávem královny! Měj kvítí prosté, jak v srdci roste, jen odpusť, že ten věnec není mistrovný! – 109