HLE, LIDSKÝ ŽIVOT...

Otokar Březina

HLE, LIDSKÝ ŽIVOT...
Hle, lidský život v bouři, v míru, ten podobá se ku klavíru, kde osud rukou jistou je zase pianistou. A každý den, jejž život nese, se rovná opět ku klávese: jak osud ťukne rukou, zní hudbou různozvukou. Tu udeří, a tóny štěstí pod jeho rukou zašelestí, a opět v čase malém se duše chvěje žalem. Však jednu píseň zvoní v žertu, při písni té ret spěchá ke rtu a oko oku věstí: toť píseň lásky, štěstí. 111