LIDSKÝ ŽIVOT

Otokar Březina

LIDSKÝ ŽIVOT
Lidský život teče zdlouha brzy světlem, brzy v stínu, je to smutná píseň pouhá, podobá se mlýnu. Málo mouky, mnoho plev, často slza, zřídka zpěv, až to všechno zdrtí velké kolo smrti ve svém klínu. A ten život stejně zpívá první píseň jako třetí, někdy člověk při tom zívá, někdy v propast letí. Někdy motýl štěstí sám na chvilku si sedne k nám, ale v krátkém čase uteče nám zase – nepřiletí. Je však jedna píseň přece, celému je známa světu, malá je jak kapka v řece, jako ptáče v letu. Růžemi nás otočí, srdce při ní poskočí, k radosti nás svádí: je to doba květu, doba mládí. 112