V NEDĚLI

V NEDĚLI
Půl devátá... A zvoník k věži kráčí – a brzo zvon se vážný rozhlaholí... A zanedlouho zblízka, ze vůkolí vše davem pestrým v kostelík se stáčí... Ten modlí se, kéž Bůh mu chléb dát ráčí, tam vesničan zas podepřen svou holí se modlí tiše za úrodu polí, tam dívka v žertu, onde žena v pláči... A nevysoké kostelíčka krovy se zachvívají varhan zvučným tónem, a v srdcí úhor padá rosa spásy... Ó básníku, tys roven zvoníkovi, a poesie mohutným je zvonem, jenž lidi svádí ve chrám věčné krásy! – 119