ILUSE

ILUSE
Já k oknu sedl kouře cigaretu a zamyšleně před sebe se díval, kol mojí hlavy dýmu mrak se stmíval, a duch můj voněl k upomínek květu. A pojednou – snad z myšlenek těch letu neb dýmu modrý zavinil to příval – před zrakem mojím obraz dívky splýval, dvé na mne špule usměvavých retů... Jak krása věčně tmavý vlas jí kouzlí! A líbat, líbat, líbat svůdně volá těch ňader dvé, jež pod krajkou se kouzlí. Jak v blahém snu se slastí hlava točí... Já odfouk’ dým... Ó marnost, marnost holá! Jen prázdný soumrak mhouří na mne oči. 118