PRVNÍ SNÍH

Otokar Březina

PRVNÍ SNÍH
Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý jak zimy nevěsta – však smutná, bledá... sta stromů k nebi suché ruce zvedá a prosí o pomoc, leč marně kvílí... A jízda větrů po krajině pílí a k sňatku tomu svědky – mrazy hledá, a s nebes výšin mlha tmavošedá jak závoj v lože svatební se chýlí... Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem – Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása, jež vábila nás lesem, luhem, polem? Aj, první sníh! Jak duší to as víří, když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá svým dechem první sněhobílé chmýří? – – 121