MLHAVÁ NOC

MLHAVÁ NOC
Chlad mrtvý deštěm hvězd se z bledých výší přesel, dech skalních sklepení, když zráním věků setlí, vod kalná ztuhnutí jak rozvířením vesel se třásla bolestně a bílý přízrak světlý se plížil nebesy. Kouř vlhký z nížin zaleh’, kraj v snění rozpouštěl a z tvarů bytí snímal, zjev Dávna z lesů vstal a v cimbuřích a valech šer zašlých klášterů, kde smutek času dřímal, mdlý nádech katedrál, sen fial, říms a věží, žal ulic zastřených v pohřebním baldachýnu a němé přístavy, kde zakotvená leží jak tábor truchlících nehybná loďstva stínů. Mou duši objala’s, ó sestro mlh a šera, když mosty padací jsi za mnou zdvihla k branám, a Píseň severní, tvé lásky bledá dcera, smolnicí krvavou na cestu svítila nám. 150