ZIMNÍ RÁNO

ZIMNÍ RÁNO
V prach šedých úsvitů se zážeh rudý střel; nad mrtvý horizont požáru záplavou den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel s měst zapálených gloriolou krvavou. Od hroznů konstelac se lámal zlatý jas, stem raket zelených hvězd pršel ohňostroj nad moře západu, kde stápěl se a has’ jak postřílených zlatých ptáků zřidlý roj. Běl těžká ožila v karmínů měkký dech a mrazem ožehnut do žluta vadl sníh; zjev noci průsvitný, plačící v démantech naposled líbal zem v modravých nuancích. Žal křečí úzkostnou se ztuhlým vzduchem chvěl, a v lože nevěstí požáru záplavou den, Vítěz času, blížil se jak nepřítel s měst zapálených gloriolou krvavou. 135