KE DNI 16. SRPNA 1891

KE DNI 16. SRPNA 1891
Věnováno bývalým žákům telecké reálky
Vás vítám, přátelé, jichž řadu dlouhou zřím v vzpomínek svých pásmu mlhavém, již sešli jste se s nadšením a touhou svým druhům ruku stisknout s pozdravem! Znám onu moc, jež dnes nás k sobě sklání a spojuje, co žití trhá proud: nás učívali stejnou vládnout zbraní a stejným taktem vesel k předu plout! Je něco v nás, co vzájemně nás pojí, tož upomínek družných jeden kruh, kdy v duši mládí jarou silou svojí nám kvetlo květem nadějí a tuh; kdy život byl nám zemí v záři ranní, jež probouzí se z mlhy šedých pout; kdy učili nás stejnou vládnout zbraní a stejným taktem vesel k předu plout. Je něco v nás, co srdce k srdci tiskne; jak mince jsme, jež prošla mincovnou, a každý peníz stejným rázem blýskne v kov tvrdý ražen rukou mistrovnou; nás v stejném šiku jeden prapor chrání, jejž zříme pevně v jasnou výš se pnout: nás učívali stejnou vládnout zbraní a stejným taktem vesel k předu plout. 127 Je něco v nás, co vzájemně nás blíží, tož k rodné zemi lásky vroucí žeh; nechť rámě klesá pod překážek tíží, jí patří každý prsou našich dech! Ať vítězíme, ať nás zloba raní, sil našich vlna výš se bude dmout: nás učívali stejnou vládnout zbraní a stejným taktem vesel k předu plout! A rozejdem se zase, všedním ruchem se rozmetem, jak život velí náš: však vezdy budem rodní bratří duchem a vlasti naší odhodlaná stráž. Je něco v nás, co v paže sílu vhání, v tom naší práce klíč a zdar a soud: nás učívali stejnou vládnout zbraní a stejným taktem vesel k předu plout! 128