HESLO

HESLO
[7] „Vlasti zdar!“ – nejvyšší zákon
Buď pozdraven, buď stokrát pozdraven, nad naší bařinou jsi bílý květ, neb naše dlaň je slabá udržet, co Svobody nám přines’ blahý den, klopýtá národ, sotva že se zved’. Opojen štěstím, zapomíná rád na peklo, kterým bylo mu kdys jít, let tři sta ne žít, leč jen živořit, ne s mečem umřít, v poutech umírat, teď o vavřín se s vrahem dělit chtít?! Vře vaše krev, jak moje v žilách vře, jste hrdé plémě, s vámi hrdý jsem, co jeho, ne víc, právem každý vem; tož s Šumavy až k Tatrám, kam se stře,stře ten sladký ráj, to naše vlast a zem! A zkus, kdo zrádce, ať ji zaprodá, meč dobrý náš a křepká naše páž a nad svou krev vlast ceníme si dráž, ji zlobě vytrhnem, jak Pán Bůh dá, a je-li třeba oběti, tu život náš! 9 Však napřed slávou vyvýšíme ji, jak žila v Otců našich touhy snech, korunována v synů vavřínech, rozkvetlá naplněním nadějí, blahoslavená ve všech národech. Den Svobody, jenž vad’ už zakalen, tvůj rozjasňuje svatý žár a vznět, žhne sluncem, stoupá, nad obzor se zved’... Nuž, pozdraven buď, stokrát pozdraven nad naší bařinou ten bílý květ! 10