ZAPOMENUTÁ HLÍDKA

ZAPOMENUTÁ HLÍDKA
Hraničáři, Hraničáři, nejvěrnější České děti! Národ už sám hospodaří a vy ještě ve prokletí? Ve prokletí jako kdysi, když jsme mřeli ve porobě; jak se národ z hrobu křísí, když vy posud jako v hrobě?! Tolik vás už mučeníků, co jste životy své kladli; nikdo neřek’ slova díků a vy jste přec neochladli. Hrudi vaše byly štíty, jako výspa ve příboji, vaše šiky jak v zem vbity, necouvli jste píď v tom boji. – Kdo dnes myslí na ty stráže, co tam chodí na pomezí, zápasí, mrou, jak to káže láska, která nezná mezí. 90 Denně řídnou jejich řady, každou ranou život ujde, jeden život, starý, mladý; na jejich kdo místo půjde? – Ach, tam v kraji Svoboda je, národ už si vojevodí; my však posud bídná láje, naše volnost, kde ta chodí! V jednom boku rána zeje, tu nám cizák zasazuje; v druhém boku horší té je, žalujeme: od bratrů je! Hlídku, kterou postavili, zapomněli, vítězové; na kříž nás už tady vbili, pozdraven buď, tichý rove! Hlásej rodným bratřím, němý, my že tady lehli reci za naši řeč, rodnou zemi, žádný zrádce, svorně všeci! – Hněv a bolest se tu sváří v hrudi tvé: eh, k smrti je ti: Hraničáři, Hraničáři, nejvěrnější naše děti! 91