MÁ LÝRA

Xaver Dvořák

MÁ LÝRA
Tklivě zněly moje struny kdysi, národa stesk mého jimi táh’; do zpěvů mých vzdor se mužný mísí: zlom ta pouta, lide, na rukách! Vítězné mé zněly hymny v den mu slávy, nadšeně jsem ve své struny bil; koruna když zaplála mu s hlavy, pýchou jsem své zpěvy opojil. A teď? vykoupena krví synů, nemužně se Vlast má potácí; naše sny jsou jak vsi Potěmkinů, právo za právem se utrácí. Všecky struny strhal jsem už v hněvu, starých buditelů potomek; na jedinou hraji k svému zpěvu, škaredou mou písní skřípí vztek! 118