MORITURUS TE SALUTAT

MORITURUS TE SALUTAT
Dohřměla bojů děsná vřava, v červánků krvi hasne den, na poli vedle hlavy hlava, kraj v krvi lidské zatopen... Tam kalné oko otvírá se a siný hnul se zvolna ret, jak trávy tichý šelest v hlase modlí se ještě naposled: „Buď požehnána, Vlasti moje, ty drahocenný kraji Čech, rád dávám za tě vše, mé co je, a světím poslední svůj dech. Pod praporem tvým plápolavým v boj hřměl jsem vždycky dítě lví, nes’ smrt jsem našim vrahům dravým, pro tebe umřít hotový. V ty řady nepřátel my hnali, legie smrti, děti Čech; my za Svobodu bojovali a mřeli v tisících a stech. 43 Však v boji také vítězili, neb, Svobodo, tvůj zítra vzejde den. Výš prapor červený a bílý, jím světu den tvůj vykoupen! My byli předsvit tvého rána, tvou branou naše rozstřílená hruď; tou krví její vykoupána, Čech věčným údělem ó buď!“ – – 44