EPIFANIE

Xaver Dvořák

EPIFANIE
Iluse sladká, zaštípit v zemi bratrství, lásku, nebes mír, úsměvem dětství krýt ji jak perutěmi, složit je v snění na vesmír; národy sbratřit, v objetí shrnout na srdce srdce, jeden tluk; v jesličkách musíš bolestí těžkou ztrnout, slyšíš-li, Dítě, křeče ruk?! Na plénky Svoje krvavé proudy cítíš-li tryskat, po loži?! jakým to nachem výsměšně kryje oudy dvacátý věk Ti velmoží! Divnou Ti hvězdu zapálil v žehu, ozářit svatou Příští noc; slyšíš-li, Dítě, od dálných moře břehů modlitbu msty a za pomoc? Ještě jdeš k lidstvu, bezbranné Dítě? Naivní, chceš šelem zkrotit vztek? S mečem v své pěsti vítězi pozdraví Tě, přijdou dnes k Tobě krví řek! 23 Sťatých hlav stohy přinést Ti pílí, s úsměvem ironickým, v ples! Z potopy krve, holoubku sněhobílý, vrať se jen, vrať se do nebes! 24