PŘED PALADIEM ČECH

PŘED PALADIEM ČECH (Ve St. Boleslavi)
Jak lodička jsme na Evropském moři, jak list, jejž ve proud urval větrů svist; kde břeh je bezpečný? kde maják hoří? kdo uvede nás do pokojných míst?! Jde příboj za příbojem a ráz na ráz, zhas’ nebem svit, ty, Bože, neodsuď! svůj život zdali položí kdo za hráz? a příbojům kdo nastaví svou hruď?! Sny naše na moři tu světélkují, – kdo, kormidelník, dá směr za nimi? – na dosah rukou, jež se zalomují, a unikají – navždy? – před nimi. Tančíme kankán jako ve zpitosti tím štěstím, jak se nikdo nenadál: hamižní sobci, cynikové ctnosti, vyhaslá sopka – Otců ideál. Má Vlasti, stakrát oplakaná skrytě, kdo na vítěznou myslí na tě dnes? kde ruce dětí k nebi vyvýšit tě? a zahoří-li srdce pro tě ještě kdes?! – 69 V ty chvíle úzkostné tvá krása svítí, Milostná, již zvou Paní Francie; čím byla’s Otcům kdysi, nám rač býti: Moudrosti trůnem – Sedes sapientiae! 70