TAK MLUVIL ZARATHUSTRA

Xaver Dvořák

TAK MLUVIL ZARATHUSTRA
Všecko jsme prodali, všecko už, na stranu čapky, hej, poháry! jsme už jen součástí ve vlastním, součástí – s Němci a Maďary. Organickou jsme to součástí, za chvilku, jak Bůh dá, dílečkem; byli jsme národním tělesem, budeme posledním kolečkem. Kolečkem, však to se vysadí, jiným se nahradí mezery; zas budou cizáci panovat, ty tam sny Svobody veškery. Jako když šlehne v tmy paprsek, jak jsme tu okřáli ve mžiku; nač na to ještě, eh, vzpomínat, zlato je kamení, cyniku! Byli jsme! však jenom na chvíli, byli jsme! však jenom pro jméno; z ruky nám žezlo už vypadlo, dovedem nosit jen břemeno! – – 96 Všecko jsme prodali, všecko už, z půl darma, bez cti a zástavy; jako ta rybička z přísloví: hnijeme od hlavy – od hlavy! 97