KRVAVÁ ŘEKA

KRVAVÁ ŘEKA
Z tisíce ran, z milionů prýští a prýští, naplnila koryto Evropy; v sinalé jich tříšti s sebou unáší těl údy, hlavy oslizlé, ó všudy, všudy, k věčnému kams’ přístavišti. Zachvacuje kol vše rody, obce i města, vylidňuje kraj i země, poušť jest její cesta; jak prut rozžhavený k muce ohnivě plá v Čísi ruce, národy jež švihá, trestá. Majáky z vln trčí chrámy zespustošené, okna jich jak slepé oči, věže vyloupené, vyřezaný jazyk z chřtánu; není, kdo by dobrořečil Pánu, lhostejně se nebe klene. 39 Zřeřavěla rudá řeka, ó slyš, jak ječí, dychtivá a nenasytná ústa rostou větší, vyplivují trupy siné; a svět naslouchá: kdo klne?! nebe? zem? kdo zazlořečí?! Vlny divoce se plaví, nové a nové; nanesou už trupů siných, co v nich víříc plove, koruny jsou, trůny ve vln valu – – nebo smrtelné jsou rody králů, ale nesmrtelní národové.*) *) Z básně zabavena poslední sloka
40