VZPOMÍNKO TICHÁ...

Xaver Dvořák

VZPOMÍNKO TICHÁ...
Vzpomínko tichá, to nám bylo veselej’, když přiletělo naše mladé štěstí, to na Václavském slavnostný byl ruch a rej, druh s druhem tančili jsme po náměstí. Nes’ národ vínek kolem čela z vavřínu, jak za korunu zelenou a svěží, a zased’ samostatnosti své na trůnu a po ramenech purpur jemu leží. Vše mládím vonělo a Vesnou líbeznou, zrak jiskřil heroicky z podobočí: zde sladký mír a pokoj ráj svůj naleznou i Svoboda, jíž nikdo nezotročí. – Dnes národ jak by zestár’, vrásky ve tváři a pyšná hlava sklonila své témě, pohasly oči, zrak už ohněm nezáří; to tys má vítězná a hrdá země?! Zvad’ vavřín, sjel a šíj jak provaz obtáčí, spíš žínicí je purpur, nohy bosy... Tou smutnou cestou kam tvá noha zatáčí? poutníku bědný, půjdem do Kanossy? 71