SLAVNÝM PŘEDKŮM NAŠIM

SLAVNÝM PŘEDKŮM NAŠIM
Ať Husité! však naše jsou to děje a oko jiskří, ňadro dme se výš; jsou Otcové, já syn té epopeje, jí hrd já nezapru a umru spíš. To čisté nadšení, jež v srdci vřelo! neb zač se bili, Boží byla pře; tak v arenu šli Mučeníci smělo a v boji za svatou se věc jen mře. Jich „Boží bojovníci“ do Evropy jak oblačného vojska hřmelo soud; lví vyrývalo do věčnosti stopy, jak plameny, jež nepřestanou žhnout. A sláva jich šla do končin až světa, kdo vinen, před českým se mlatem třás’; já cítím, jak i v cévách mých krev vře ta a jak mne cloní slávy jejich jas... A hrdě vznáším svoje čelo k nebi a hlásám: Z toho plemene jsem syn; je zbabělcům se stydět zapotřebí, však našich předků děje, to je čin! 93 Zřím zasněn řadu slavných lidu svého: Hus, Žižka, Komenský, vše jméno ctné; a hrom bij do jazyka slovanského, kdo – rodný syn – by říci mohl: Ne! 94