TONOUCÍ LODI SPAS

TONOUCÍ LODI SPAS (1922)
Tak junácky si radost moje výskla, že scípla bestie, jež věky tiskla slovanskou ráji naši ubohou; že půlměsíc pad’, dravec sestřelený, s tvých mešit, Cařihrade vykoupený, Sofie, kříž že vzhořel nad tebou. Že posléz tisícerou nad obětí mír vzešel blahý! Po tisíciletí že k soudu Mstitel přec se zved’ a v triumfu se Kristus v dům svůj vrací, co na práh vyvržen se modlou kácí ten chlipný Orientu prorok – Mohamed. Hněv třese těla mříží... Srdce bolí, když v snění bloudí krvavými poli, kde mřely řady reků, lila se jich krev; jak moře širo rostou jejich stíny, hlav siných stohy i měst rozvaliny, vyhřezlá břicha žen a prsy děv! – – Teď bleskla naděje, teď zoří vzplála, zář Svobody se všudy rozjásala a Evropou se rozběhla. 80 I hroby otřásla až do popelu, že Pomsta, rovna nebes archandělu, se s štítem spravednosti pozvedla. Či Kristus nebo Mohamed? ta hesla tam Jihem slovanským se slavně nesla, či Svoboda, či ještě otroctví? – – Boj dokonán! jak? právo udeptáno? den nevzešel? že nešeří se ráno? to červánky se na noc rdí? Tvou vinou, Evropo, jež kupčíš, lstivá, se statky nejdražšími, lakotivá, prodejná děvko bez studu. Ty křesťanská? ó jaká ironie! mzdy počítáš jak Jidáš, za zrady je, v plen za to dáváš národy jich osudu. Ach, musulmanských lotrů řeže! já čekal zděšen, svatý Velekněže, tvůj bouřící a apoštolský hlas – Dej Kristu svědectví, dej Církvi slávu, v tu podlost Evropy, v kramářů vřavu vzhoř majákem! tonoucí lodi spas! 81