NOVÝ ROK

NOVÝ ROK
Hoj, Nový rok! Jak duhová je brána do nových epoch tajemného Rána, čas běží silnicí tu dnů i let, nás bolest touhy žene tudy vpřed, nám zvoní ztišeně sny sladké v čele: jest Betlem zde? zde jesle Spasitele?! Neb tonem, znovu chýlíme se k pádu a příval krvavý jde vpřed i vzadu, však archy není širo viděti a kříž se zlomil tíží obětí, pod krokem železným – a v dravém hoři svět z ničeho v nic, zdá se, že se boří. Sen proroků nám proto v duši taje jak krásná naděje, jež zázračná je: kdes Betlem, kde se rodí Spasitel, kde v radost obrací se všechen žel, kde andělové s výšin pějí v letu: „Buď Bohu sláva a mír budiž světu!“ A jejich ples ten, jenž se dolů snáší, jak vroucně chápem dnes v bol duše naší, jak hoří zrak, jak ruka výš se pne: 21 jsi pravdou či jen šalbou, krutý sne? Ach, jak ty tóny v hloubi opíjejí! Tož doufat? Či nás zvrátíš v beznaději?! A druhu druh my tisknem vzájem ruce, nám v oči žhavé slzy ženou prudce a času nestačí nám chvat ni let; zda dnes či zítra? zbledlý ptá se ret, i hvězda, zdá se, probleskuje v dáli, – než kde zůstali králi?! – kde jsou králi! 22