POHLED DO STŘEDOHOŘÍ

POHLED DO STŘEDOHOŘÍ
Má Vlasti! za srdcem zrak bloudí kolem a cítím stonásob, tvé dítě jsem, já rost’ jsem z tebe radostí i bolem, a je-li ráj nám, tys mým údělem. Tak žiji v tobě! ozvěnou jsem tvojí, a raduješ-li se, já plesám též; a jsi-li s nepřáteli v těžkém boji, mne ve svém šiku vždycky nalezneš. Když ujařmena, v nenávistném želi jsi okovů svých rozbíjela kruh, i ve mně proti tvému nepříteli nenávist rostla, splatit matky dluh. A kde moh’, splácel jsem, své záští šíře v tvých dětech, vzdoru klad’ tam podkopy, je uče ve Svobodu tvoji víře; nadšení chvíle, kdo je pochopí! Dnes, svobodná, tak zkrásněla jsi a přímíš, hrdá, svoji volnou šíj, že jatý v hloubi vděkem tvojí krásy, víc nemám přání, nežli: kraluj! žij! – 67 Můj národe! už víry netřeba ti, ni naděje víc v blaženější cíl; jedno jen! celou duší milovati tu Vlast, tak oddaně, tak ze všech sil! 68