SE SVATÉ HORY

SE SVATÉ HORY
Zřím všecku slávu Tvoji plát a plát s té Hory Svaté, trůn kde skvoucí máš, zkad hledíš do těch českých niv a lad, jež strou se sem a za ty hory až. Tvůj pohled mateřský tak měkký je, Ty znáš ten dobrý zmučený lid vnichv nich, jenž teskně živoří a nežije, je k smrti trpěliv a v mukách tich. Jenž jenom k Tobě v chvíli nejtěžší sem přijde v slzách z hloubi vydychnout a nadějí se znova v Tobě potěší, že nedáš neslavně mu zahynout. Ty snědá Paní, Dolorosa dřív, jež bolest znáš a znáš i kříže tíž, jíž do rukou dal Syn Tvůj moc a div, Ty, Matko Ukřižovaného, že pochopíš! Že znáš ty sladké sny a naděje, jež živí slzami a modlitbou už staletí a nová generace je dál nese jasnou pochodeň jak tmou. 48 Hle, jsou ta role jako ramena, jež k trůnu Tvému sem se strou; kdy ruka Tvá jim s výše požehná, kdy rozvlní se posléz Svobodou?! Tvůj trůn jak k ňadrům svatý talisman tak vroucně tisknou, výší k nebesům a doléhají dětsky se všech stran: kdy skutečnost dáš všechněm jejich snům?! Ty, Nepřemožitelná, a Ty, Vítězná, jak snu je minulosti hořké zhosť, jich poroby zlom pouta železná a slávě jich dej všecku budoucnost! 49