NAPOSLED

Xaver Dvořák

NAPOSLED
A byť by všichni na tě zapomněli, my nemůžem, my nemůžem; tak když se láska v celé srdce vtělí, nad život dražší je má zem! Nad život dražší, nad království světa, a co můž nebe půvab být; kde je ta krása rozkvetlého léta, jež mohla by mne odvábit?! Ať drsná je má zem, je přec mi rájem, a třeba květ ji nezkrašluj; ať drsný národ, jenž tím vládne krajem, já plesám: Kraj a národ můj! A sláva jeho k nebi se mi výší, má krásy nebešťanů vzhled; ó Bože, až se srdce k smrti ztiší, v něm – vydechnout dej naposled! 121