ZRAJEM...*)

Xaver Dvořák

ZRAJEM...*)
Zrajem, zrajem: už jsme přezráli; pole – vydrolené klasy, nebe jako když se zakalí; naše žatva shnije asi. – Jaká radost bylo pohledět, jakby zázrakem jsme rostli, jeden červený a bílý květ; ještě ptali jsme se: Dost-li?! Sladký sen dál obraz rozpíná jako nadechnutý na sklo; až tu duhová jak bublina božské nadšení v nás splasklo. Vše se hroutí s námi zklamaně, hanba za námi se plouží; žezlo cizák kroutí ze dlaně, moře naše jest jen louží. Na půl už je ten tam Majestát, slzu smáčkneš v oku, zněmíš; to je ten náš vlastenecký stát? nevíš: „pémiš dajč? dajč pémiš?!pémiš?!“ *) Původní titul: Říš rakouská nepomine...
92