ŠKAREDÁ PÍSEŇ

ŠKAREDÁ PÍSEŇ
Parlamente, parlamente, národní cti, rozpomeň té! pro cizácké objetí k čertu národ poletí? Pány jsme se na trůn zvedli, na půlpány jste to svedli, na svobody sotva půl, posléz zbyde mošna, hůl. Bahnem vlečeš vzletu křídla, řvavá nadšenost tvá sstydla, cizákům se lísáš vděk: zbabělec je, kdo byl rek! „Lva“ znát málo po ocase, tož mu jazyk rozeklá se; státní jazyk, Bůh to splať, nemusí už občan znát. Sto čtyřicet čtyři léče*) viz, zkad národa krev teče, *) Nové německé školy. 110 kudy život uniká lupem Otců jazyka. Mlčí nebe, mlčí země, mlčí literátů plémě, ctižádost už syta jest, hrom vzal květnů manifest. Hrdinskosti naší báje hraje míru na šalmaje, z „Lva“ zbyl, svědek nestranný, chvost a jazyk dvojklaný. – – Parlamente, parlamente, kam’s to přived’, sakramente, doma už jsme jenom host! – Třísknem na stůl: Už je dost!? 111