TAK JSME SI NEMYSLILI...

TAK JSME SI NEMYSLILI...
Tak jsme si nemyslili, ve snu ani, když jho jsme smetli nepřátelských zlob, že, oh, tak brzy po svém zmrtvýchvstání si vlastní rukou budem kopat hrob. Tak jsme si nemyslili, po nadšení, že přijde stará lhostejnost a chlad, a co jsme přisáhli si v roznícení, že nedovedem věrně zachovat. Že srdce naše, prázdno ideálů, už nevykouzlí bratří sněný ráj, v té zemi, plné hořkosti a žalu, že o Svobodě sen byl pouhá báj. Tak jsme si nemyslili, věru že ne, jen Svoboda že začla u nás růst, že sami vytrhnem ji od kořene, že svatý žár náš byl jen masopust. Že tam, kde hruď má býti láskou tknuta, z nás syčí nenávist a máchne pěst, a smlouváme se, nezapomenutá kde křivda káže hlavu hrdě nést. 75 Tak jsme si nemyslili, v svaté chvíli, když staleté jsme rozbíjeli jho, že vítězné ty naše cesty cílí zpět od Svobody – do jha nového! 76