MÁ LÁSKA

MÁ LÁSKA
Jak pták své hnízdo, matky náruč dítě, jak květ svůj důlek, hvězdy nebes lem, má vykoupená země, miluji tě s tím věčně dětským, naivním zápalem. Rád zadívám se v modrou tvoji dáli, kde hory rostou kruhem nad hory, jak by tě naše ruce objímaly, k nepřátel útokům tvé vzdorné závory. Ty požehnané lány, dumné lesy a v žárech slunce nádhera tvých řek; a bílé vísky, sety v zahrad směsi, se zlatým kolovratem pohádek! A pyšná města s jejich věčným ruchem, jenž vlaje nad nimi jak korouhev, jak heslo „vpřed“ jej zachycujem sluchem a mužnou touhou pění naši krev! Můj národ! jak až zalykám se v pýše, má země svobodná! jak niva zmladlá jest; rukama, srdcem vzneseme tě výše, nad všecky výš až pod korunu hvězd. 65 Ty vyvolená! jediná má z všeho! jsem nic, však mízou tvou já rostu, dám i květ; ty rekem učiníš i syna mdlého, když láskou pro tebe zná zahořet. – – Jak pták své hnízdo, matky náruč dítě, jak květ svůj důlek, hvězdy nebes lem, má vykoupená země, miluji tě s tím věčně dětským, naivním zápalem! 66