Schammai a Hillel.

Jaroslav Vrchlický

Schammai a Hillel.
Byl rabbi Schammai jako skála v moři, na jejímž příkrém tesu hvězdy hoří, o jejíž bok se vlny trou a boří. Byl rabbi Hillel pod skálou ty vlny, jež podají se rády, na nichž plný svit hvězdný spočine pak čaruplný. Byl rabbi Schammai jako kaktus divý, jenž ostnů plný zachmuřen se křiví, bez vůně v rudý plamen tryská živý. Byl rabbi Hillel jako lilje tichá, jež lučin je i zahrad smavá pýcha a vůní blažíc úkoj duším dýchá. Děl rabbi Schammai: Pouze zákon boží, a spravedlnost, právo! Ať svět vloží na čelo tvoje drsný vínek z hloží! 95 Děl rabbi Hillel: Boží zákon, ano, však vlídně buď vše davu podáváno, vždyť slunce rovněž usmívá se ráno. Děl rabbi Schammai: Zákon v srdci skrytý jen vyvolencům patří, na hor štíty jen orel slétá, vari s proselyty! Děl rabbi Hillel: Zákon boží věčný všem olej skýtá svůj i svůj prs mléčný, buď hodovníků zástup nekonečný! Děl rabbi Schammai: Litera jen platí, ty děcku nesmíš ani chleba dáti v den kipuru, nechť třeba smrt je schvátí! Děl rabbi Hillel: Tu zamezit ztrátu, dám snísti vejce hladovému bratu, nechť slepice je snesla o sabbatu. Kdo pravdu měl? Do které školy jíti? Dle kterých nauk spravovat své žití? Dík, Gamaliel tu jak hvězda svítí! A tázán, kdo má pravdu, bez rozpaku děl: „Snese někdo lesk božího zraku? Tož proto v mlze tají se a mraku. 96 A že má peníz každý stranu dvojí, zřít obě vráz to nelze v dlani tvojí, ač obě teprv na celek se pojí. Jeť Jahvé velkost, hrůza, přísnost děsná, jeť Jahvé něha, láska, radost plesná, jeť Jahvé smrt, je život, zima, vesna! Však rázem obé pojmoutpojmout, duch by zšílel, by ale klidně obé chápal, sdílel, byl stvořen Schammai a byl stvořen Hillel.“ 97