Merlínovo zakletí.

Jaroslav Vrchlický

Merlínovo zakletí.
Proti zlu a proti zlobě ve rozhodném okamžiku proč se Merlín chvěl? Sílu svou mřít cítil v mdlobě, nebo otci-pekelníku v chvíli té v tvář zřel. Všecka jeho moudrost darmo, všecka síla, všecka věda, on se náhle bál; cítil staré viny jarmo, které křídlu vzletět nedá, Satan před ním stál. Mnoho chtěl a mnoho zkusil, lásku šířil, deptal záští, plašil tmy, sil zář; v chvíli rozhodné však musil patřit v noci černém plášti v otce svého tvář. 133 Andělé tu všichni stáli kolem něho, svaté panny, mučenníků tlum,nadarmo se namáhali v prosbách, pohár rajské many by sjel k jeho rtům. Darmo! Satan, otec jeho, vždycky po jeho stál boku a se šklebil jen. Jak moh’ zapřít otce svého? Raděj’ dřímal tisíc roků v dubu dlouhý sen. Dobře věděl: Viviana, jež ho poutá, jež ho drží v slunci, v záři hvězd, novou maskou od Satana, krásy, rozkoše jsouc strží, poslána že jest. S otcem boj však vždy je marný! Kristus podleh’ svému otci, co můž’ ďáblův syn? Strádat, mnohý sen stkát žárný, chtíti pochodní být v noci, klesnout posled v stín. 134 Proto raděj Merlín seděl v kotlavého dubu skrýši, co mu všecko dnes? Na otázky slova neděl, tiskna k rtům nepenthu číši, v žilách mráz i děs. Věky dřímal, obejímal v polosnění, polobdění dubu starý kmen; vichr stromu snětmi hřímal a on cítil pokoření: Chtít – a nesmět ven! Lásku poznal. – A co více zbývá jemu světa kruhem? Tiše svůj los nést, jedna jiskra z popelnice, nebes tryskne-li jen pruhem, předčí tisíc hvězd. Proto stařec v svojí sluji dlel jak věčna na zápraží, nemoh’, co by chtěl; hvězdy jdou a mraky plují a kmet dumá, v mysli váží: Proč Bůh světem šel? 135 Za stůl chudiny proč sedal, trpěl s ní a chleba lámal učňům v Emausích, by vždy nový pláč se zvedal, v stopách kříže, jenž též sklamal, ďáblův zved’ se smích? To vše s žalem cítil v duši ďáblův syn a panny čisté, v poutech athleta; darmo okovy své kruší, rád by za tvou stopou, Kriste, v boj a do světa! Zatím z dálky v proudu jarém, lavina hřmí budoucnosti, zdeptá měsíc, kříž; Merlín dřímá v dubu starém, sotva hnou se jeho kosti, když jde jaro blíž. 136
Básně v knize Nové zlomky epopeje:
  1. Čtyři hlasy.
  2. Modlitba k Buddhovi.
  3. Legenda.
  4. Modla.
  5. Amen Hotep.
  6. Sbor uvězněných titanův.
  7. Herakles po ukončení dvanácti prací svých.
  8. Hymna Persefoně.
  9. Pithys.
  10. Návrat.
  11. Eurynome.
  12. Niobe.
  13. Hlava Orfeova.
  14. Odysseus na moři.
  15. Penthesilea.
  16. Skylla a Charybdis.
  17. Idylla antická.
  18. Po symposiu.
  19. Quies.
  20. Hagaï.
  21. Hakeldama.
  22. Vzkříšení.
  23. Schammai a Hillel.
  24. Talmudský motiv.
  25. Tryzna v Teutoburgském lese.
  26. Eros.
  27. Helena.
  28. Omar.
  29. Tamerlan.
  30. Sbor starých Gallů při kvasu a tanci mečovém.
  31. Zpěv posledních bardů gallských.
  32. Skald a Walkyry.
  33. Píseň Walkyr na bojiště ujíždějících.
  34. Hugin a Munin.
  35. Merlínovo zakletí.
  36. Jazyk.
  37. Loutka.
  38. Mladý Dante vypravuje svůj sen Beatrici.
  39. Marco Polo.
  40. Legenda malovaného okna v zámecké oratoři.
  41. Smrt Oliviera.
  42. Plessis les Tours.
  43. Modlitba Mussaph.
  44. Pašije Klementa V.
  45. Král Jan.
  46. Mistr Jan.
  47. Mistr Jeroným.
  48. Caesar Borgia.
  49. Giulio Romano.
  50. Lucca Signorelli.
  51. Taneční zábava z doby pozdní renaissance.
  52. 95.
  53. Hodiny.
  54. Píseň Gueuzzů.
  55. Ilioneus.
  56. Mandragora.
  57. Legenda Tritonova.
  58. Béthune.
  59. „Občan Kristus.“
  60. Mickiewicz v Santa Croce.
  61. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou.
  62. Polonia.
  63. Divá jízda.
  64. Na sklonku XIX. věku
  65. Freska závěrečná.