Legenda Tritonova.

Legenda Tritonova.
Ve starém parku Triton stál a na vydutou škebli hrál. Nymf kolem naslouchal mu sněm, svou hudbu ztajil vodojem. Pomona vedle v aleji se chvěla sladkou nadějí, Aa prst položiv na rty tich si v houšti malý Amor vzdych’. V tom Tritonu to selhalo, sta oken v zámku zaplálo. Sta paží zvedlo s vínem číš, tuš kotlů zazněl v noční tiš. 218 Smích dueň, pážat hluk zněl pak a Triton mhouřil divně zrak, Nebneb viděl, v jitra usmání jak z brány jezdec uhání, Jakjak ručej s hor a bouře svist, však v záňadří tisk’ pevně list, Jímžjímž v třesku bubnu, smíchu žen byl osud země zpečetěn. Ve starém parku Triton stál a na vydutou škebli hrál. Nymf kolem naslouchal mu sněm, svou hudbu ztajil vodojem. Pomona vedle v aleji se chvěla sladkou nadějí Aa prst položiv na rty tich si v houšti malý Amor vzdych’. V tom z daleka, juž večer byl, zněl skrze mříže pláč a kvil. A ohněm zaplál nebe pás, z vsi blízké šleh’ sem rudý jas. 219 A pušek rachot, mečů třesk zněl ve poplašný zvonů stesk. A první kartáč do tmava slet’ jako hvězda krvavá, Aa druhý za ním v keř a list, v chřest palašů zněl kulí svist, Aa povel drsný, křik a ston a neustával bíti zvon. Pad’ třetí kartáč do trávy a Pomona je bez hlavy. A čtvrtý za ním jen se mih’, v svých tužbách Amor pro vždy ztich’. Nymf u fontany zmlknul zpěv, neb místo vody kolem krev. A jak se jitro zardělo, kol mrtvol spousty vidělo. Na střeše zámku s plameny bil křídly kohout červený. A v změti mrtvol Triton stál a na vydutou škebli hrál. 220