Talmudský motiv.

Talmudský motiv.
V tu noc, kdy padnouti měl Jerusalem do rukou pohanů, tu děsným žalem se stáhlo srdce Boha. V mračen lůně dva andělé, již zoru zažhnout spěli, hlas veliký a smutný uslyšeli: „Co dělá ve svém smutku na svém trůně syn člověka, který je vladař světa, když jeho naděj’ v troskách, mrtva, kleta, když jeho slávy dědic s bledou tváří na márách leží?“ – Zhasne vše, co září a černým rouchem ověší své síně. Tma rázem vstala v nebes prohlubině, se sluncem hvězdy zhasly, měsíc zblednul. A znova z mračen se hlas velký zvednul: „Co dále dělá?“ 98 – Vše proň ceny ztrácí, co bylo rozkoší mu, pýchou, zkácí a zdeptá v hoři svém. Než slova jejich strh’ prostor v chřtán svůj, vichru na peřejích se vesmír vzbouřil, zem se třásla celá, druž světců, duchů se jak třtiny chvěla a zmizela v hloub jako sněžné pýří. Dál strašný hlas zněl v úhly světa čtyři: „Co potom dělá?“ Andělé, již vzduchem se nesli, děli: Mlčí, v smutku hluchém zří bez účasti k obloze i zemi. A od té doby Bůh je v nebi němý. 99