Caesar Borgia.

Jaroslav Vrchlický

Caesar Borgia.
On poznal každou rozkoš lásky, on poznal každý viny hlod a cítil osten první vrásky, jak zvolna v tvář se jemu vbod’. I podíval se do zrcadla – Ó krásný muž byl posavad! Ač duše dávno schřadla, svadla a v srdci sníh a led a chlad. Dnes divno, večer bez programu. Jak moh’ tak hloupě počítat, neuzří žádnou s maskou dámu u dveří ložnice své stát. I páže, hoch ten kučeravý, si dovolenou pro dnes vzal, a městem bloudit do únavy bez cíle, nač – a co pak dál? 183 Ó dlouhá chvíle! Vousem rusým své bílé prsty zvolna táh’: Co jiných život? Já žít musím – a ku fiole s jedem sáh’. Dnes divně naladěn je k všemu, i dobrým z nudy byl by hned; psu, jenž se v lásce tulil k němu, pod kůži začal stříkat jed. 184